Tímto dopisem bych chtěla moc moc poděkovat Šárce za její pomoc a rady ohledně kojení a dodat maminkám odvahu nevzdávat to a nebát se kontaktovat Šárku či jinou laktační poradkyni….
Vždy jsem si myslela,že kojení je pohoda,přiložím miminko a ono pije…Jenže ouha.Sice jsem měla něco málo o kojení přečtené,ale realita je trochu jiná.Začalo to už v porodnici,rodila jsem večer při střídání směn a tak přiložení proběhlo stylem pokus a ukončení slovy”asi se mu ještě nechce”.Na noc mi ho odnesli kvůli případné nutnosti odsátí,protože zvracel plodovou vodu.Bohužel ač po domluvě,že mi ho budou nosit na kojení,mi ho ani jednou nepřinesli,neboť se jim zdálo,že to nemá smysl ,když zvrací…
Druhý den jsem tedy u sebe měla vysílený uzlíček,který neměl sílu sát a já neměla žádné mléko,pomoc a rad od sester jsem se nedočkala.A jak se to vyřešilo?Šouply mu příkrmy a aby to nebylo pracné tak rovnou z lahvičky se savičkou…
Jen díky Šárce a jejího poradenství ,ač po telefonu,se mi podařila rozjet laktace,doma jsme odbourali příkrmy,plně kojím a malý krásně přibývá na váze.
Šárko chci ti poděkovat za pomoc nejen co se kojení týče,ale i za tu pomoc psychickou,za tu podporu nevzdat kojení…Děkuji!